Chlum Svaté Maří | Poutní Místo
Poutní místo Chlum Svaté Maří (Maria Kulm) patří k nejvýznamnějším a architektonicky nejcennějším barokním souborům v Čechách. Leží na rozhraní historického Chebska a Loketska, nedaleko Sokolova, a po staletí přitahuje poutníky ze širokého okolí i ze zahraničí. Správa místa je od středověku svázána s Rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou.
„Sem přicházejí poutníci ze všech koutů, neboť toto místo jest požehnáno přítomností milostivé Matky Boží.“
Historie
Počátky poutního místa sahají do 13. století, kdy podle legendy nalezl sokolovský řeznický tovaryš v lískovém keři na Chlumském kopci milostivou gotickou sošku sedící Panny Marie s Ježíškem. Soška se opakovaně vracela zpět na místo nálezu, což bylo vnímáno jako Boží znamení. Bednářský tovaryš, jenž v těchto místech zabloudil ke konci 13. století, nad ní vystavěl dřevěnou kapli, k níž začali putovat věřící z celého okolí. O poutní místo se záhy začali starat Křižovníci s červenou hvězdou z blízkého Kynšperku nad Ohří.
V sousedství kaple vznikla osada Chlum, poprvé písemně doložená ke dni 16. května 1341. S rostoucím počtem poutníků přibývalo i lapků přepadávajících zbožný lid v okolních lesích. Roku 1383 proto místní šlechtic rytíř Heinrich z Reissengrünu věnoval řádu Křižovníků 60 jiter půdy a zřídil u kaple nadání pro dva kněze s povinností sloužit věčné mše. Po vymření Heinrichovy větve odkázal jeho syn bezdětný celý statek řádu, který zde záhy vybudoval svůj konvent.
Kolem roku 1400 byl na místě původní dřevěné kaple vystavěn gotický kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie a Maří Magdalény s věží v západním průčelí. Při kostelu byla zřízena fara a roku 1401 jmenován první chlumský farář — křižovník Johann Pichlmann. Během husitských válek byl kostel v červnu 1429 vypleněn a vypálen. Po skončení válek byl obnoven a velmistr řádu Nikolaus Puchner roku 1469 osvobodil místní obyvatele od robot, aby se mohli věnovat obnově kostela a obsluze poutníků; udělil jim zároveň privilegium konat při poutích trhy. V letech 1482–1492 byl kostel rozšířen na dvoulodní a roku 1499 přibyla jižně od něj kaple sv. Tří králů.
V průběhu 16. století narůstala nevraživost protestantů vůči tradičním poutím. Dne 4. října 1618, krátce po zahájení stavovského povstání, byl Chlum odbojnými šlechtici dobyt a vypleněn. Nejdůležitější listiny a cennosti kostela byly ještě před dobytím převezeny do Chebu — bohužel však roku 1645 při velkém požáru města zcela shořely spolu s 52 dalšími domy. Ke kostelu byl po dobu několika měsíců dosazen protestantský kazatel.
Po skončení třicetileté války a uzavření Vestfálského míru roku 1648 se situace začala zlepšovat. Poutní kostel byl z příspěvků věřících obnoven. Roku 1651 povýšil velmistr arcibiskup Harrach Chlum na městys a povolil užívání vlastní pečetě se znakem: červeným křížem a hvězdou nad třemi zlatými vrchy. V letech 1664–1666 nechal arcibiskup Harrach na žádost hraběnky Eleonory Susanne Frankenburg vystavět před kostelem novou samostatnou barokní Milostivou kapli, do níž byla přenesena vzácná soška Panny Marie. Slavnostní otevření proběhlo roku 1666.
Přelomovým rokem v dějinách poutního místa se stal rok 1687. Rekatolizace přinesla velký rozmach kultu Panny Marie a poutních míst a gotický kostel přestal kapacitně stačit stále větším zástupům věřících. Pražský arcibiskup a velmistr řádu Jan Bedřich z Valdštejna proto povýšil chlumskou faru na proboštství a bylo přikročeno k rozsáhlé přestavbě celého areálu.
Nový poutní chrám byl budován podle plánů vrcholně barokního architekta Kryštofa Dientzenhofera, jehož návrh realizoval a posléze přepracoval stavitel Wolfgang Leonhardt Braunbock. Základní kámen byl položen roku 1687. Dvouvěžové průčelí bylo vztyčeno v letech 1687–1691, v roce 1692 byla zprovozněna přestavěná Milostivá kaple a v letech 1692–1702 probíhala výstavba hlavní chrámové lodě. Presbytář byl dokončen roku 1694 a dne 11. května 1702 byl chrám slavnostně konsekrován pražským světícím biskupem Veitem.
Výstavba velkolepého trojlodního barokního chrámu s dvouvěžovým průčelím, příčnou lodí a osmibokou kupolí dále proslavila poutní místo. V letech 1701–1710 přišlo ke kostelu celkem 1 657 procesí, jichž se zúčastnilo na 718 347 věřících. Po dokončení chrámu pokračovala výstavba okolního areálu: v letech 1701–1702 bylo vybudováno staré proboštství, roku 1722 nová školní budova, v letech 1704–1728 byl kolem kostela budován symetrický otevřený ambit se šesti postranními kaplemi a v letech 1723–1728 vyrostl trojkřídlý objekt nového proboštství zaujímající severní frontu celého areálu. Stavba byla dokončena roku 1728.
Největší rozkvět zdejších poutí nastal ve druhé polovině 18. století, kdy Chlum Svaté Maří patřil k nejnavštěvovanějším poutním místům v Čechách. Josefínské reformy (1785–1795) sice zakázaly konání veškerých poutí, přesto se počet přicházejících poutníků pohyboval v rozmezí 39 až 56 tisíc ročně.
V průběhu 19. století počet poutí mírně poklesl a areál po dlouhých desetiletích intenzivního provozu potřeboval generální opravu. Ta proběhla v letech 1877–1894. U příležitosti 200. výročí povýšení fary na proboštství roku 1887 uspořádala hraběnka Aueršperková z Hartebergu velkou sbírku a loterii na financování obnovy; výraznou finanční podporu poskytlo mimo jiné i město Karlovy Vary. Roku 1895 byl pořízen nový kostelní organ od chebského varhanáře Martina Zause s 1 600 píšťalami a 65 rejstříky.
K drastickému poklesu poutí došlo po roce 1938, kdy bylo Chebsko jako součást Sudet připojeno k Německé říši. Po skončení druhé světové války a nuceném vysídlení německého obyvatelstva zanikla tradiční náboženská komunita, která po staletí udržovala živou poutní tradici. Duchovní správy se na krátkou dobu po odchodu křižovníků ujali dominikáni, posléze však zdejší poutě ustaly úplně.
Objekt bývalého proboštství byl koncem padesátých let 20. století přeměněn na ubytovnu pro stavbaře elektrárny Tisová, poté sloužil jako depozitář sbírky církevního umění. Dne 3. května 1958 byl sice celý areál zapsán na státní seznam kulturních památek, avšak bez péče správce chátral a jeho stav se zhoršoval. V letech 1957–1974 vykonával místní duchovní správu P. Petr Metoděj Habáň, jeden z mála aktivních knězí v okolí.
Významné osobnosti
První písemně doložený chlumský farář z řad křižovnického řádu. Jeho jmenování roku 1401 je první přímou zmínkou o institucionální správě poutního místa Křižovníky s červenou hvězdou.
Klíčová postava v dějinách Chlumu. Roku 1687 povýšil chlumskou faru na proboštství a zahájil tak výstavbu dnešního barokního areálu. Totýž velmistr dal rovněž podnět k dokončení anežského špitálu v pražské Písané lázni a k přestavbě kláštera u Karlova mostu.
Probošt na Chlumu Svaté Maří v letech 1699–1701, poté probošt na Hradišti sv. Hypolita u Znojma (1708–1734). Jako horlivý zastánce češtiny vydal roku 1705 průkopnický Slowář Czěský — slovník napravující nečeská slova přejatá z latiny a němčiny. Dne 11. května 1701 chlumský chrám částečně dokončený vysvětil.
Přední barokní architekt, autor původních plánů poutního chrámu v Chlumu. Pro tentýž řád křižovníků navrhl mj. kostel sv. Maří Magdaleny v Karlových Varech. Dientzenhoferův projekt byl realizován a upraven stavitelem Wolfgangem Leonhardtem Braunbockem.
Bývalý farář poutního místa, který byl v roce 2001 zvolen velmistrem řádu. Svůj velmistrovský úřad předal v roce 2011 a poté se vrátil jako farář na poutní místo, které si velmi oblíbil a kde je také pochován.